Dej si sem co chceš.

Chtěl jsem za tím vším hledat nějáký smysl, ale ten učitel ze střední, co jsem ho dnes potkal v posilovně (jen jsem se tam v teple protahoval), mě společně s tím co následovalo utvrdil, že to nemá žádný smysl. Chodí do posilovny každý den a stejně ty cikány, kteří mu ničí auto, potom, co je upozorní potom, co ho ve třídě neposlechli ani nemůže sejmout. A tak tam chodí proto, aby byl fit. Vlastně mě nebaví vysedávat po kavárnách a dávat si kukuřičný hrnek s kouskem čokolády jenom proto abych se udržel v pohodě. Mám toho už dost. Angličtinu si tu spíš zprasím. Internet je jako rukavice pana Homolky. Deset kapes na prsty, žádná výplň, cirkulárka a psi. Tenhleten Erasmus je větší bordel, než to co se děje ve vile. Chtěl by jsi se mrknout. Moje mamka říkala, ať se chovám slušně, ale to vážně není možné. Chybí mi pořádný papuče. I ta pita mi vždycky tak pohnojí kalhoty, že se mi z toho chce brečet. Má-li být upřímný, pokud je člověk, který stál v základech biomedicínského inženýrství schopen si pět hodin udržet pozornost a dát k tomu studentovi dávku těch nejzmatenějších informací jaké jsem kdy v cizím jazyce slyšel. Ydz veriyi júzyfůl. Mám z něj strach, nevím, zda-li se mám oháknout, nebo bude stačit, když se vykoupu.

Hlavně dobře maskovat

Tak je to tady, přijela kapacita z Itálie odpřednášet nám nějakých osum hodin do školy - ale co je podstatnější, zároveň pro taliány dozor v podobě jejich profesora. A tady se ukazuje, jak správně nahrát situaci, aby vznikl dojem zájmu o obor, studium a vůbec veškerenstvo. Náhle je italský student vzhůru dvě hodiny před plánovaným odjezdem do školy (obvykle dvě hodiny poté) a vyjíždí s půlhodinovým předstihem (obvykle nevyjíždí). Vyslechla jsem varování, ať se chovám slušně a dávám pozor. No budiž.

Hodina začala, taliáni ani muk. Notebooky zavřené, v ruce fotoaparát, v očích dojetí. Don profesor je slavnostně uvítán – akce: blesky, potřes pravicí! V podobně nudném rytmu se pokračuje do oběda. Nyní taliáni zvou profesora na oběd. My všední a nezajímaví opět míříme do menzy. Jídlo patrně nebylo připraveno včas, vyčkáváme hodinu příchodu taliánů, abychom absolvovali ještě ty dvě odpolední (večerní) hodiny. Raffael se vrhá všanc, aby mohl profesorovi stáhnout promítací plátno. No, to už je moc, přestáváme dávat pozor! Ještěže tu profesor pobude jen dva dny, jinak se obávám, nedopadlo by to dobře a pravda vyšla najevo!

Další poznatky o Finsku......

3.Finové pro souhlas používají slovo "joo", což zní skoro jako naše jo.Alespoň něco je stejné.
4.V městské hromadné dopravě tu řídí autobusy hodně žen.Na tom sněhu to není zrovna jednoduché,takže si zaslouží velké uznání:)
5.V autobuse,na zastávce nebo v jídelně většinou poznáte,kdo je Fin a kdo cizinec.Fini se moc neusmívají a nekomunikují,zato my exchange students jsme slyšet všude:)
6.Finský jazyk je hodně zvláštní a strašně složitý.Nejhorší na tom je,že i taková mezinárodní slova nebo názvy států,která jsou stejná nebo podobná po celém světe se tu řeknou úplně jinak-např.Francie je Ranska,Švédsko je Ruotsa...:) Ale na druhou stranu nemáme problém se čtením,to se vyslovuje stejně jak píše....takže jako v naší rodné zemi:)

Coming soon

Dnes v noci jsem se vzbudila, mé ucho zaznamenalo hrozné rány. První idea: na chodbě se asi ještě kalí, nebylo by to neobvyklé v pět ráno. Leč zvuky šly spíš zvenčí. Říkam si, a je to tu. Seismologický otřes! Čekáme ho každou chvíli, prý se to tu stává takřka co měsíc. Postel zatím na svém místě, ale jsem připravena, že můžu být co nevidět srovnána se zemí. Čertví, kolik má ta Richterova škála čísel, a kam se vrtnout, až to začne…asi si pro příště prostuduju nějakou příručku – nejlíp cosi jako obdobu - Survival Patras Kursii.
Tentokrát to byl jen vichr. Ovšem vydatnej, stále duje, a spíš má tendenci zesilovat než ustupovat – třeba se nakonec dočkáme polomů (v místním případě palem), jak onehdy smrky v Tatrách. Prozatím lítají jen části oděvů cikánského původu. Cestou do města jsem zašlápla letící dětské punčochy a podprsenku – je fakt, že měla dobré předpoklady plachtit.

Jak se pere ve Finsku aneb jak vyzrát nad technologií

Člověk by si říkal,že na praní přece není nic težkého.A pro mě už vůbec ne vzhledem k tomu,že umím prát prádlo už tak 10 let.Už když jsem šla prát poprvé,tak to bylo zvláštní.Nejprve do pračky má vtéci voda s práškem,ale protože jsme ve Finsku,tak je tu vše jinak.Najednou se ten buben v pračce začal strašně rychle točit jako při máchání...jen jsem na to tak nevěřícně koukala a přemýšlela, kde soudružka Romana udělala chybu.Pak jsem ale zjistila,že je to normální tady.Naivně jsem si myslela,že pračku mám zvládnutou až do dneška,když jsem šla prát utěrky,které potřebovaly předpírku a hezky pěkně na 95°C.Ukazalo mi to čas,jak se to dlouho bude prát,tak jsem tam pak přišla a začala vyndavat prádlo.V tom jsem zjistila,že tu něco nehraje-prádlo bylo pořád jakoby od prášku,tak jsem se koukala do zásobníku a ono si to vzalo jen prášek na předpírku ale dál nepralo a ještě to podivně blikalo.Zrovna tam byl můj skoro soused Španěl,tak jsme tam něco namačkali a čekali,co se bude dít.Začlo to znovu prát předpírku!takže další hodina v háji.Až teda nakonec se mi tu třetí hodinu praní podařilo namačkat tam něco správně.Ono to není zase tak jednoduché vzhledem k tomu,že návod je samozřejmě jen ve finštině.Možná ještě ve švédštině,ale to je prašť jako uhoď.Takže jsem kvůli pračce nestihla jít bruslit a to mě teda hodně naštvalo vzhledem k tomu,že je bruslení jen jednou týdně:( A pak jsem to dala ještě do sušičky,která to prádlo vůbec neusušila.Dneska opravdu nefungovalo vůbec nic!

Několik poznatků o Finsku

Ikdyž jsme tu jen 14 dnů,tak se dalo leccos vysledovat........
1.Chtěla by sem znát člověka,který vymyslel jízdní řády tady v Oulu.......Neuvěřitelné!Stojíte na zastávce a hledáte číslo autobusu,který jede,kam potřebujete-témeř nemožné.Koukáte na tu tabuli a pod stejným číslem tu máte dva nebo tři jízdní řády!Pod každým číslem jsou napsané zastávky,kde to staví,ale samozřejmě že pod stejným číslem jsou napsané různé zastávky....takže to dopadlo tak,že když jsme jeli s Ondrejem poprvé sami z centra,tak jsme jeli úplně na druhou stranu Oulu:)Když už nám to bylo podezřelé,tak jsme vystoupili a přešli na druhou stranu a jeli domu.Když jsme poprvé jeli na naší fakultu a vystoupili z autobusu najednou koukáme-k našemu překvapení to byla ta zastávka,kde jsme vytupovali,jak jsme se ztratili pár dnů před tím:) Tady se člověk opravdu nenudí,občas se projedete autobusem déle než je třeba.....
2.Nechutnejte všechna finská jídla,která Vám nabízejí!Finové mají poněkud zvláštní chutě a ne vždycky je to poživatelné:)Tak například tu mají bonbony-salmiaky.V životě jsem nejedla tak hnusné bonbony.Pardon za ten výraz,ale jiný mě nenapadl.Je to něco jako náš pendrek,ale stokrát horší.Nebo například dělají saláty tím stylem,že do zeleniny namíchají nějaké ovoce....pro naše krajiny trochu netypické:)A žijí strašně nezdravě-jedí kvanta různých druhů párků a lunchmeatů a podobné věci.......

Cesta do země tisiců jezer

Konečně vím,jak se píše do blogu,tak můžu taky něco přidat.Pro začátek bych začla cestou sem......V Praze na letišti jsme měli zpoždění, takže jsem nestihla letadlo v Helsinkách a musela strávit noc na tranzitním hotelu,jestli se to tak dá říct.Spala jsem jen jednu hodinu,protože jsem musela vstávat ve 4 ráno.Kdybych ale věděla,jak to chodi na místních letech,tak jsem si klidně hodinku ještě pospala:)Všechno se tu děje na poslední chvíli,což by mě nepřekvapilo ve Španělsku,ale ve Finsku?!Letadlo bylo naplněné asi tak z jedné třetiny,takže si člověk mohl sednout kam chtěl:) A jak kdyby problémů na cestě nebylo dost,tak mi nedošel ještě kufr......Naštěstí mi ho dodali ještě ten den,takže vše bylo O.K. :)

Ještěže nejsem sirotek, život by byl těžší

Došla jsem několika hrůzných zjištění: za prvé: nesplachujte použitý toaletní papír do záchoda. Přiznám se, že zatím tak činím, a až se opravdu ucpe, nevím co počnu…neboť řešení se nabízí pouze dvojí: buď si nosit pokaždé svůj pytel na záchod anebo nosit papíry v hrsti do koše, který se nachází o dveře dále a má být tedy společný pro celou koupelnu.

Za druhé: otec je tu váženou osobou. Když jsem vyplňovala application for the library card, trochu jsem se divila, k čemu je jim zrovna jeho jméno dobré, ale teď když jeho jméno figuruje na mé kartě studenta (napsáno neméně velkým a tučným písmem jako jméno moje), na kartě do jídelny, na smlouvě pro ubytování a ještě několika dalších smlouvách pro cosi, spíš se divím, že ho po mě nechtěli, když jsem vypisovala účtenku pro žetony do pračky…

A v neposlední řadě za třetí: nejhorší angličtinou mluví rodilí mluvčí, aneb jak učinit biomechaniku ještě nepochopitelnějším a nezáživnějším předmětem.

small Estia's a Deco's

Protože je v Patrasu na party draho a není možné se zde pobavit za slušnou cenu. Je nutné se na takovou party předpřipravit a jelikož stejně žádná pořádná party nazačíná v ten den, kdy byla naplánována, bývá dostatek času.
V úterý jsem si byl s italy zaběhat ve zdejším atletickém centru a při cestě domů se zmínili, že se asi večer půjde ven. Tak jsem je zastavil a zakoupil jsem v marketu něco vína, aby bylo vše v pořádku. Kluci říkali, že si dáme tak hodinu dvě klid, to bylo asi půl deváté, a pak se začne pít. Tak se dělo a Francesko k tomu klidu přispěl dávkou pasty. Nejhorší bylo vymyslet, kterou hladinu alhoholického opojení navodíme a tak se vášnivě diskutovalo jako v italské rodince. Rozsekla to až Damiana (slovinka), kterážto zaskočila pro zbylý alkohol do svého pokoje. Bylo to asi šest lahví různých destilátů a jelikož byl hrnec na pastu už umytý, šlo do něj vše, co teklo kolem. Kupodivu se to dalo pít a mělo to i šmrnc(z toho poderžívám kvalitní džus). Tak jsme to pili a vypili. Pak jsme měli trochu času na rozhovor s Rafaelem, protože holkám trvá, než se hodí do gala.
Opomněl jsem se a oni mi ujeli, díky čemuž to mohlo být vše ještě více zajímavé. Potkal jsem po cestě, aniž bych tušil kam jdu, Raula a Patricii, kteří sice věděli kam jdou, ale šlo se jim blbě. Raul byl moc a Patri měla boty moc malý nebo moc velký, už si nevzpomínám. Bylo ale fajn, že je Patri docela šťabajzna, takže zatímco se Raul válel po zemi a já konzumoval zbytek vína, stopla vysmátého Řeka, který jakoby vypadl z role kluka z Taxi, taxi 2. Byl skvělej. Velmi jsme se nasmáli. Chtěl jsem po Patri, aby něco řekla španělsky ale ostýchala se. Moc se mi totiž líbí, když španělka mluví španělsky s určitým přízvukem.
Do klubu Deco jsme dorazili a země se otřásala. Bouchači u vstupu mě nechtěli pustit dovnitř, protože jsem na zem položil prázdnou PET lahev. Potom co jsem ji vyhodil, jsem mohl dovnitř. Bylo to tam natolik husté, že se nedalo mluvit ani tancovat. Našel jsem přátele a prošel klub. Bylo pozitivní zjistit, že nikdo nekřiví tvář, když jsem na něj poklepal ať mě pustí dál. Děvčatům hezky voněly vlasy. I chlapci voněli. Byl tam DJ co, do různých písní rapoval vlatní texty, docela válel, i go-go holky měly šťávu. Jen jsem myslel, že ty jižani jsou obecně trochu lepší tanečníci a i když mají prostor, tak jen cukají pánvemi. Docela nuda, asi mám z breaku vyšší nároky. Ve čtyři jsme vypadli a dali si pitu v Kasper´s. Hučelo mi v uších jako nikdy předtím.

Siesta je siesta a všechno má svůj čas

Z jedné office do druhé a přijďte si zítra, věci se samy dají do pohybu. Siesta je siesta a kdo nic nedělá, nic nezkazí. Tak za prvé jsme zjistili, že škola je jeden velký bludný tunel, obrazně i vpravdě vzato. Náš obor tu nikdo nezná (dokonce nikdo z úředníků), přestože má samostatnou budovu. Milý řecký chlapec (chtěl být nápomocen) nás vláčel všude možně a výhoda byla, že si s úřednicema aspoň rozuměl (ne že by ovšem tato skutečnost byla až takovým přínosem)… našli jsme to! A poznali nové řecké spolužáky a nějaký ten erasmus (v naší třídě vede (dokonce i tabulku zpackaných zkoušek)). Obecně bych řekla, že Řek se pozná snadno: často bývá oblečen v pohodlný teplák (není to však pravidlem), a domnívá se, že Češky jsou nejlepší – no, na to jsem radši nic neřekla, jen se blbě křenila. Zavítali jsme i do zdejší menzy, socialistického ráje. Jídla naber si kolik na tácu uneseš, vše je zdarma. Vstup na kartičku, čtvrt hodiny před zavíračkou i bez ní. Ovšem jak je něco zdarma, tak se to povaluje všude. Vážně, hala menzy připomíná spíš tržiště po sezóně, než stravovací zařízení. Dala jsem si rybu. Celou. Hlavu, ocas, ploutvičky. Klidně sem si mohla dát i dvě – škoda, že se jich víc na tác nevejde (nejsou to žádný sardinky)… Objevili jsme náhodou i zdejší výpočetní centrum, dá-li se to tak nazvat. Řekla bych velký bordel navzájem propojených kompů. No hlavně když to šlape!

o Finsku..

Tak, abych i ja neco napsal. Moja cesta do Finska byla docela zaujimava. Letel jsem z Vidne pres Berlin do Helsinek. V Berline, kdyz jsme cekali pri brane, prisadli si ku mne taka parta Finov, blond vlasy, seversky vyraz tvare a kazdy mel zatavenu igelitku s troma flaskami "tvrdeho" z duty free shopu :). V Helsinkach jsem cekal dost dlouho na batozinu a uz jsem myslel, ze nestiham moj let. Tak jsem se ponahlal, jak sa jen dalo, prijedu k brane, tak mi jedna slecna neco rika a ukazuje ze ne-ne. Tak jsem se strasne lekl a ona na to ze "5 minutes ..... ", vubec jsem ji nerozumel. Ale jak jsem se dival kolem sebe, stalo nas tam uz pet. A pomalicky jsme se tam zbirali, az nas bylo tak 20. Uz byli tri a nikto nikde. Pak nakonec prisel jeden pan a pustil nas do letadla... takze jsem si rikal, ze finove asi moc presny nebudou.. Kdyz jsme uz byli nad oblakama, na druhej strane letadla vidim, ze zapada slunce. Bylo tak pul ctvrte. Tak jsem se dlouho dival a zbiral posledne luce (odvtedy co sme tu jsme slunce jeste nevideli). Kdyz jsme pristavali, tak jsem nic jineho ako les nevidel az ked jsme uz boli vazne dost nizko, jsem uvidel pristavaci drahu. Venku snezilo a fukal strasny vitr.....
Vecer jsme sli nakupovat s Romanou a Johannou (nasa finska kummi friend), musim rict, ze pri nakupovani bez finskeho sprievodu musi se musi clovek spolihat na to, ze co kupuje je to, co mysli, lebo obaly maji trosku jine a kromne finstiny a svedstiny vetsinou neni na potravinach napsany zadny jiny europsky jazyk. Ale jinak jidla jsou v pohode, vetsinou vsechno co kupime, anebo jime v menze je jedle :). Menza je celkem levna, za hlavne jidlo platime vetsinou kolem 2 eur a salaty vsetkeho druhu jsou k tomu zadarmo. Uz jsme jedli sobie maso :) .
Minuly tyden jsme byli na akci Culture day, kde jsme slyseli zajimave finske kapely, zbor. Byli sjme na prezentaci: "How to live like a Finn?" . Dozvedeli jsme se, co znamena, kdyz do nas nekdo narazi kosikem v obchode a rekne jen: "oho" a odejde :) . Takze bylo dost dobre :).
V sobotu jsme byli na chate ESN (erasmus student network) , hrali sme futbal na zamrznutem jezere, delali jsme ziviho snehulaka, opekali jsme burty. Jinak venku je docela teplo, od -6 (rano) do +2(odpoledne). Taky vcera jak jsme jeli rano do skoly bylo takove naledi, ze autobus nevedel zastavit a vlitnul do krizovatky na cervenu! Nastesti auta odbacejici si to vsimli a zastavili. ...

Skola je obrovska, vazne obrovska, bez mapy hledat ucebne neni mozne, vsetky napisy ve finstine taky da zabrat. Ale uz sa pomalicky orientujeme. Dneska jsem konecne nasel mistnosti s klavirama na Faculty of humanities, takze jsem si konecne zahral.
Nasa Medical Fakulty sa nachadza v meste, na juhu od centra, asi tak 25 minut od nas autobusem. Department of medical technology, kde budeme kam chodime my, je jedna malicka chodbicka, kde pracuje jenom asi 20 ludi, takze kazdy se tam s kazdym zna a mel jsem pocit, ze se k nam kazdy choval pratelsky. Nas profesor/veduci bak. prace je ted v Japonsku (zkoumaji tam denzitu kosti) a ma prijit az pristi tyden, takze zatim na neho cekame.
Na skole jsme si uz zapsali Survival Finnis Kurssi. V pondeli jsme uz mali prvni hodinu a byla to sranda :), taky jsme dostali domaci ukol, mame napsat My own aims and learning strategies in learning Finnish. Vubec nevim, co si tam mam vymyslet :))
Ted uz radsi pojedu spat.. priste vam neco napisu a lidech, kterych jsem tu potkal.
Pozdravuju kazdeho!!! A drzte se na zkouskach!!
ps: dufam, ze mi omluvite moju cestinu :)

Hola, do toho zábavního komerčního kola

Když nemáte co počít v noci, vyrazíte přesně tam. Ráj gamblingu a zabíjení nudy. V jedné hale: bowling, automaty, billiárd, fotbálek, nejrůznější stoly pro jánevímco, bary a hity na plný koule. Podstatné ale je, že v této hale o kus dále: počítače pro zamilované páry. Tito přicházejí z důvodu nudy za účelem utužit svůj vztah a to následujícím způsobem: sesednout se na jedné sesli před jednou obrazovkou a vzájemně si vypomáhat při hře, která je momentálně in: pro včerejšek to byly kartičky TAIPEI. Kdo neví, o co se jedná, tomu budiž napovězeno, že je to přiblblejší pexeso, kdy od začátku hry jsou kartičky k vám obráceny lícem a vy pouze hledáte ty stejné páry. Kdo stále netuší, snad si vzpomene podle obrázku:

V Řecku tohle vážně letí!!! A koho z vás to nadchlo, sesedněte s partnerem a pusťte se do hry! http://sallini.com/games/thegames/challenge/taipei/index.html

Zmatky? Kdo by to byl Řek!

„Vyzvednu vás! Počkejte před školou!“ Tak jsme čekali. Prošla okolo a ptá se: “erasmus?“. My se ptáme: „Eleni?“ Uf, tak tohle je Eleni, má to všechno na starost. K našemu zmatení odchází pro kus žvance do místního supermarketu a říká, že neví, kde budeme bydlet. (???) Čekáme, až půjde zpátky..jenže.. vrhá se na nás: Eleni! A tak se ukazuje, že není Eleni jako Eleni, ale obě Eleni se o nás starají. Zítra máme Eleni navštívit – pro jistotu zajdem za oběma – jeden totiž nikdy neví!

A ve chvíli, kdy se ubytujeme: intermezzo na chodbě

Hlasy a vůně, tak já jakože na znamení té slávy, že sem tu, vylezu z pokoje, seznámit se a vyloudit něco na zub. A nestane se mi co: zabouchnutý dveře, klíč zevnitř v zámku. Tak nejdřív všichni haha, já s nima. Ale pak už spíš: doprdele, co dělat… Po obhlídce je jasný, že buď se tu krade anebo někomu už se toto stalo, protože dveře v okolí zámku jsou poněkud vypáčený. Tak neporadil mi ani Rakušák ani Ital, i vzala sem nějaký jako grilovací drát od trouby, co byl po ruce, a jala se to páčit. Smutný zjištění je, že sem to i já otevřela. Tak co teprve zloděj!!!

O pomerančích, kovošrotech a náhrobním kamenu pro ještě nepadlé.

Město Patras se rozkládá na severozápadě Peloponéského poloostrova. Má asi čtvr milionu obyvatel, vápennou architekturu a nevelký přístav. Na našich prvních procházkách po něm nás velmi zaujala via Korynthias. Je to zřejmně středobod autoprůmyslové distribuce v regionu. Na úseku asi 3 kilometry je zde vystavěno na tisíc autosalonů všemožných značek a stejný počet autovrakovišť, autošrotů a autodílen, střídajících se v pravidelném rytmu. Karoserie, nápravy, rámy, kola, nádrže, výfuky, blatníky a sedačky tkví v klecích, na střechách domů a nebo se jen tak povalují u ulice. Ani není divu, řekové svá auta týrají. Jezdí se po krajních pruzích, takže se na plnou čáru uprostřed vejdou předjíždějící auta. Viděl jsem už tři, která nebyla ťuklá, možná už tomu tak ani u nich není. Taxiář, jenž nás vezl na kolej (Small Estia), to málem schytal na druhé křižovatce. Tyto dopravní prostředky jsou mimochodem relativně levné, nicméně jich nemůžeme zbůhdarma využívat, ledaže bychom se chtěli odkázat na jednolitou pomerančovou stravu. Mám na mysli pomeranče, které jsou v tuto roční dobu zralé, a je možné jich na každém kousku země něco natrhat. Kam se hrabe Rauch. Jsou velmi štavnaté, bez pecek i hnojiv. Z břežní čáry, kde pomeranče nerostou je hezký výhled na pevninskou část řecka, kterou s Peloponéským poloostrovem spojuje most, v noci modrožlutě osvětlený, tvaru duhy. Při procházce tamtéž jsme našli ještě nevyužiý památník. Kameníci si zde připravili desky, na něž vyryjí naše jména až poté, co padneme za ten či onen nepochopený názor. Nazítří máme naplánovanou cestu do Olympie, místa, kde se poprvé konaly "nekubertenovské" olympijské hry. Alespoň doufám, že nebudeme muset sportovat nazí. Kdyby ano, pošleme fotky.

Na cestu: triumfálně!

Řecká kultůra odhalena záhy, a to hned na letišti. Slečna Češka, která tu pár let žije s přítelem -dokonalý důkaz asimilace. Koukáme, co je, zatímco ona rozráží dav cestujících a s výkřiky „kurva“ a „do prdele“ se hrne v protisměru zase zpátky do letadla. Pak jí potkáváme u kufrů, ptáme se (ztracená kniha).

Ona hned: „co vy tady?“

My: „Do Patrasu studovat.“ Postupujeme podle návodu, co poslali ze školy, ptáme se češky: „Nevíte kudy do Kifissos?“

Ona: „Kam, Kifisias? My vás tam s přítelem hodíme.“

Antonín: „Aha, Kifisias, vy takhle umíte výslovnost. To bych si měl poznamenat.“

My: hrůza z toho, do čeho sme se to ve dvě ráno namočili…

Ona: „Tak poďte honem, nasedejte.“

Její přítel poté, co ujedem 3 kilometry: „Kam to jedem?“

My: „Do Kifissos a do Patrasu.“

Ona: „Kiffisias.“

…chvíle opravdového zmatení, Kifissos se vážně nečte Kifisias a je to kdesi v prdeli na konci světa…

On: „No tak je tam hodíme holt no.“

My: ty vole to by bylo autobusem za tři eura lepší, než toto…

Slečna (aby situaci ještě dorazila): „Vy jste ještě děti, kolik vám je let?“ a po chvíli: „A vy spolu chodíte?“

Já: „Ne.“

Ona: „A nechtěli byste spolu začít chodit?“

My: proboha co je to za otázku!!!

Já: „No to nechtěli teda!“ antonín zticha, proto já k němu: „nebo?“

Antonín (situace graduje): „No já nevím. Tak to loučení na letišti bylo takový… Ještě uvidíme, řek bych..“

A Slečna (na Antonína): „Ty mluvíš tak sofistikovaně!“

Pak jsme se tam octli. Naše kufry vážící přes limit (díky Davide!:)) musíme teď vytáhnout po točitém schodišti přes dálnici (Davide, tos nás s těma kilama pěkně posral!:)). Místo se zdá divné, autobus nevidíme jedinej, největší „bus station“ zrovna tak. Jediný, co na tom mostě vidíme, je nepočitatelné množství použitých kondomů. Ale máme radost. Je to celkem zábava. A když to nádraží najdem…za Florenc se nestydim, to má celkem úroveň. Nám se přesto děsně líbí!!!

Motto: „Internet? No ten tu máme, ale fungoval naposled před Vánoci.“

Snažila sem se situaci zachránit jak se dá, proto první moje otázka: „a zkusili jste to vypnout a zapnout?“ Tak prej: nou. Situace nicméně i přes můj pokus marná, naší kolej pro asi třicet lidí spravuje řecká žena, která se vyznačuje tímto: na místě se vyskytuje pouze všední dny od osmi do desíti ráno a neumí ani slovo anglicky. Možnost, že zrovna ta by vyřešila problém s bezdrátem, mi nepřišla reálná, tak se rovnou ptam: „a hlásili ste to někde?“ Výsledek akce: čeká se na Polku, která má přijet někdy, umí řecky, tak zavolá na číslo pána opraváře, ten prý snad někdy přijde a zařídí kabely, možná to bude i do velikonoc. Takjo, dočasně (!!!) internet jen ve škole, škola od koleje celkem daleko (na to platí žlutá jízdenka MHD, prý je to naprosto jednoduchý systém zahrnující několik barev, no zatim bych to spletla)…

uvitani

Tak dneska jsme boli na velmi hezkem uvitani v Oulu City Hall. Skveli ludia, skvela atmosfera, skvele jidla, ale vino ~ take priemerne Finske ;)

Ahoj!
Tak jestli se mi to podari, tak vam pisem nas prvni pozdrav z Finska! :)
Na mojej lavej strane su nase koleje a na pravej strane hlavna budova skoly.
Ako vidite, nemam rukavice a ja strasne teplo asi jenom -2