Coming soon

Dnes v noci jsem se vzbudila, mé ucho zaznamenalo hrozné rány. První idea: na chodbě se asi ještě kalí, nebylo by to neobvyklé v pět ráno. Leč zvuky šly spíš zvenčí. Říkam si, a je to tu. Seismologický otřes! Čekáme ho každou chvíli, prý se to tu stává takřka co měsíc. Postel zatím na svém místě, ale jsem připravena, že můžu být co nevidět srovnána se zemí. Čertví, kolik má ta Richterova škála čísel, a kam se vrtnout, až to začne…asi si pro příště prostuduju nějakou příručku – nejlíp cosi jako obdobu - Survival Patras Kursii.
Tentokrát to byl jen vichr. Ovšem vydatnej, stále duje, a spíš má tendenci zesilovat než ustupovat – třeba se nakonec dočkáme polomů (v místním případě palem), jak onehdy smrky v Tatrách. Prozatím lítají jen části oděvů cikánského původu. Cestou do města jsem zašlápla letící dětské punčochy a podprsenku – je fakt, že měla dobré předpoklady plachtit.