„Vyzvednu vás! Počkejte před školou!“ Tak jsme čekali. Prošla okolo a ptá se: “erasmus?“. My se ptáme: „Eleni?“ Uf, tak tohle je Eleni, má to všechno na starost. K našemu zmatení odchází pro kus žvance do místního supermarketu a říká, že neví, kde budeme bydlet. (???) Čekáme, až půjde zpátky..jenže.. vrhá se na nás: Eleni! A tak se ukazuje, že není Eleni jako Eleni, ale obě Eleni se o nás starají. Zítra máme Eleni navštívit – pro jistotu zajdem za oběma – jeden totiž nikdy neví!
A ve chvíli, kdy se ubytujeme: intermezzo na chodbě
Hlasy a vůně, tak já jakože na znamení té slávy, že sem tu, vylezu z pokoje, seznámit se a vyloudit něco na zub. A nestane se mi co: zabouchnutý dveře, klíč zevnitř v zámku. Tak nejdřív všichni haha, já s nima. Ale pak už spíš: doprdele, co dělat… Po obhlídce je jasný, že buď se tu krade anebo někomu už se toto stalo, protože dveře v okolí zámku jsou poněkud vypáčený. Tak neporadil mi ani Rakušák ani Ital, i vzala sem nějaký jako grilovací drát od trouby, co byl po ruce, a jala se to páčit. Smutný zjištění je, že sem to i já otevřela. Tak co teprve zloděj!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat