Město Patras se rozkládá na severozápadě Peloponéského poloostrova. Má asi čtvr milionu obyvatel, vápennou architekturu a nevelký přístav. Na našich prvních procházkách po něm nás velmi zaujala via Korynthias. Je to zřejmně středobod autoprůmyslové distribuce v regionu. Na úseku asi 3 kilometry je zde vystavěno na tisíc autosalonů všemožných značek a stejný počet autovrakovišť, autošrotů a autodílen, střídajících se v pravidelném rytmu. Karoserie, nápravy, rámy, kola, nádrže, výfuky, blatníky a sedačky tkví v klecích, na střechách domů a nebo se jen tak povalují u ulice. Ani není divu, řekové svá auta týrají. Jezdí se po krajních pruzích, takže se na plnou čáru uprostřed vejdou předjíždějící auta. Viděl jsem už tři, která nebyla ťuklá, možná už tomu tak ani u nich není. Taxiář, jenž nás vezl na kolej (Small Estia), to málem schytal na druhé křižovatce. Tyto dopravní prostředky jsou mimochodem relativně levné, nicméně jich nemůžeme zbůhdarma využívat, ledaže bychom se chtěli odkázat na jednolitou pomerančovou stravu. Mám na mysli pomeranče, které jsou v tuto roční dobu zralé, a je možné jich na každém kousku země něco natrhat. Kam se hrabe Rauch. Jsou velmi štavnaté, bez pecek i hnojiv. Z břežní čáry, kde pomeranče nerostou je hezký výhled na pevninskou část řecka, kterou s Peloponéským poloostrovem spojuje most, v noci modrožlutě osvětlený, tvaru duhy. Při procházce tamtéž jsme našli ještě nevyužiý památník. Kameníci si zde připravili desky, na něž vyryjí naše jména až poté, co padneme za ten či onen nepochopený názor. Nazítří máme naplánovanou cestu do Olympie, místa, kde se poprvé konaly "nekubertenovské" olympijské hry. Alespoň doufám, že nebudeme muset sportovat nazí. Kdyby ano, pošleme fotky.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat