Řecká kultůra odhalena záhy, a to hned na letišti. Slečna Češka, která tu pár let žije s přítelem -dokonalý důkaz asimilace. Koukáme, co je, zatímco ona rozráží dav cestujících a s výkřiky „kurva“ a „do prdele“ se hrne v protisměru zase zpátky do letadla. Pak jí potkáváme u kufrů, ptáme se (ztracená kniha).
Ona hned: „co vy tady?“
My: „Do Patrasu studovat.“ Postupujeme podle návodu, co poslali ze školy, ptáme se češky: „Nevíte kudy do Kifissos?“
Ona: „Kam, Kifisias? My vás tam s přítelem hodíme.“
Antonín: „Aha, Kifisias, vy takhle umíte výslovnost. To bych si měl poznamenat.“
My: hrůza z toho, do čeho sme se to ve dvě ráno namočili…
Ona: „Tak poďte honem, nasedejte.“
Její přítel poté, co ujedem 3 kilometry: „Kam to jedem?“
My: „Do Kifissos a do Patrasu.“
Ona: „Kiffisias.“
…chvíle opravdového zmatení, Kifissos se vážně nečte Kifisias a je to kdesi v prdeli na konci světa…
On: „No tak je tam hodíme holt no.“
My: ty vole to by bylo autobusem za tři eura lepší, než toto…
Slečna (aby situaci ještě dorazila): „Vy jste ještě děti, kolik vám je let?“ a po chvíli: „A vy spolu chodíte?“
Já: „Ne.“
Ona: „A nechtěli byste spolu začít chodit?“
My: proboha co je to za otázku!!!
Já: „No to nechtěli teda!“ antonín zticha, proto já k němu: „nebo?“
Antonín (situace graduje): „No já nevím. Tak to loučení na letišti bylo takový… Ještě uvidíme, řek bych..“
A Slečna (na Antonína): „Ty mluvíš tak sofistikovaně!“
Pak jsme se tam octli. Naše kufry vážící přes limit (díky Davide!:)) musíme teď vytáhnout po točitém schodišti přes dálnici (Davide, tos nás s těma kilama pěkně posral!:)). Místo se zdá divné, autobus nevidíme jedinej, největší „bus station“ zrovna tak. Jediný, co na tom mostě vidíme, je nepočitatelné množství použitých kondomů. Ale máme radost. Je to celkem zábava. A když to nádraží najdem…za Florenc se nestydim, to má celkem úroveň. Nám se přesto děsně líbí!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat