Když věci plynou řeckým způsobem...

„Špatně slyším.“ A zapomněl dodat, že ani neumí moc anglicky…což by možná pro nás na začátku byla informace nejhodnotnější. No, časem to ale stejně vyšlo najevo. Tak jsme zaujali místa v prvních lavicích a čekali, co příde. Ukazuje se, že s takovou podivnou slovní zásobou, čítající kromě anglických univerzálních slov ještě jakési dost frekventované citoslovce chrochtání, může i soustava „rentgenka, pacient, detektor,“ představovat nepřekonatelný problém. Takže při objasňování principu rentgenu odpadají první nicnechápající duše. My se drželi, protože základ známe. Na řadu přišel kolimátor, další vzdávají. Nedejbože konvergentní kolimátor – už chápeme s Antoníno jako jediní. Předmět se stává asi natolik zábavným, že všichni vnímají jen ono chrochtání. Pak vytržení z apatie, z úst profesora se ozývají slova: zkouška, projekt, prezentace, vyhledat literaturu. Zájem vzbudil: konečně! Bráníme se, není čas, kdy dělat projekt (projektů je najednou až moc). Projekt padá. Úpadek pozornosti. STOP.

Den dva: Magnetická rezonance, protony konají precesní pohyb, nechápem už ani my. Celej den zabit, přínos nula. Zavání to samostudiem. Nadchází pozdvižení, slova: projekt, prezentace, vyhledat literaturu, se opakují. Dochází k zvratu: nebude zkouška, bude „jen“ projekt. Najednou je nám projekt dobrej (že by jich nakonec nebylo až zase tolik?). STOP.

Den tři: CCD chytá fotony, panel detector chytá fotony, CT se točí podle matematických vztahů. Na hodinu jsme dorazili celkem tři. Ostatní už vzdali docela. Těšíme se z pocitu, že dneska je to naposled. Lena na pokyn: „Zopakujte, jak jste to pochopila,“ odpovídá pravdivě: „Já vás vůbec nevnímám.“ A pozor, opět ta známá slova obohacená o dvě, tři další: „Zítra bude zas výuka!“ Tak. Někomu zaskočilo, jiný jen zbledl. To nebylo v plánu a rozvrh ukazoval FREE. Někteří cestují do Estonska, jiní do Istanbulu, někdo domů, někdo na prázdniny. Učitel se táže dvou zbylých duší, mě a Antoníno: „Budete tu zítra?“ a Antoníno potvrdí: „Ano, já tu zítra jsem – dopoledne půjdu do města shánět spacák, potom zakoupím potraviny v Lidlu…“ STOP.

Den čtyři nastane zítra. No, nejspíš to neuvidím, proto nebudu moci poreferovat. Moc mě to mrzí a napjatým čtenářům se omlouvám!!!