Přesto jsme tam šli!

„I přes velkou návštěvnost kaňonu Vikos a pravidelnou údržbu stezek a značení nutno říci, že přechod kaňonem není žádná procházka růžovým libosadem a klidně se vám může stát, že zabloudíte nebo ještě něco horšího. V dubnu a na začátku května je kvůli tajícímu sněhu cesta z Monodendri neschůdná a při bouřce jsou části kaňonu pokryty změtí páchnoucího bahna, vyvrácených stromů a suti.

Ani v tom nejvhodnějším období není radno vyrazit jen v keckách a s jednou petlahví vody, jak se o to mnozí pokoušejí. Na cestu budete potřebovat pevné vysoké boty a nepropustnou lahev na vodu, a také pořádnou hůl na odhánění hadů, psů a drzého dobytka, která přijde vhod i jako opora na svazích pokrytých sutí. Také se tu čím dál častěji objevují medvědi a není vzácným jevem narazit na jejich stopy, či dokonce spatřit některého jedince, zvláště v okolí vesnic Kipi a Papingo. Většinou jsou ale plaší (pokud to nejsou medvědice s mladým) a před lidmi prchají.

V roce 1995 zde bylo v rámci programu Life Evropské unie označeno asi 30 stezek „Z“ v západní a centrální Zagorii, ovšem uvedená doba pochodu na značkách ne vždy odpovídá skutečnosti. Značky jsou často poničené lovci a jinými „zájmovými skupinami“, takže se na ně nelze úplně spoléhat, a stezky se neudržují a někde už nejsou ani znát. Pokud přeci jen chcete jít po některé z těchto stezek, vyplatí se investovat do mačety na větve, která se dá koupit za pár eur v nějaké prodejně se zahradnickými potřebami. Pomůže vám se dostat přes pichlavé porosty ostružin, hlodaše a janovce, kterými jsou málo používané cesty zarostlé.

….v každém případě se musíte dostatečně zásobit jídlem a pitím nejméně na dva dny. Ve vesnicích většinou nejsou žádné obchody, a pokud ano, jejich zásoby jsou značně omezené a dostanete tu nanejvýš krabicový džus, vajíčka a sardinky. Vzhledem k úbytku obyvatelstva jezdí po většině vesnic autobus jen několikrát týdně, takže buď sem budete muset dojet taxíkem, nebo se pořádně nachodíte ještě před túrou. A v neposlední řadě vězte, že v případě problémů se těžko dočkáte nějaké pomoci. Horská služba tu v podstatě neexistuje, a protože s tradičním pastevectvím je konec, nepotkáte na horských lučinách ani toho ovčáka, který byl vždy záchranou a mohl poskytnout základní jídlo a přístřeší.“

Převzato z turistického průvodce ROUGH GUIDES.

Níže podepsaní, kteří absolvovali výpravu, potvrzují, že vše výše uvedeno je pravdivé. Bez výjimky!!!

Fotky dodáme!

Štěpanna, BART! a Eva se Suchem