Protoze je to levny...

...tak jsem byla poverena zakoupit neco malo tabaku do vodni dymky. Pravda, tady v Patrasu jsem nemela moc napadu, kam pro nej jit, nebot se zda, ze obecne ve zdejsich koncinach koureni dymek (nedejboze piti caje) neni nijak "in". V Athenach nam tabak do vodnice prodaval v zaprasenym pytliku a s podivnou cenovkou jakysi uprchlik-obchodnik, rozhodla jsem teda v Patrasu vyhledat podobneho. Lec ukazuje se, ze zdejsi muzi blizkeho vzhledu prodavaji jen ovoce a zeleninu, pripadne "kupteee rybuuu" anebo cetky "vse za euro"...
I prochazim teda mestem dal a MAM TO!!! Vlezu dovnitr, nejaka liba vune vonne tycky me uderi do nosu, uspech skorozarucen. Az na maly detajl...sakra, vsude kolem ikony svatych, frantisky a misy na svecenou vodu. Tak tak chvili koukam, co bych, nicmene na tabak se toho mnicha, co se mi snazi prodat svaty kus nejake relikvie (klidne by to mohl byt i svaty gral), ani neodvazim zeptat...
Jeste jsem zkusila vsadit na vetesnictvi, ale opet, marno marno.
Valim mestem dal a hle ho v ceste: ethnic shop. Tamni prodavacka je fajn, ale nerozumime si ani slovo. Prodava vodni dymky, tak na ne ukazuju, vysvetluju mezinarodni slovo TOBBACCO a marne. Chtela mi prodat cistici stetku. Pak pochopila a rekla: "nevedem". Fajn, jedeme dal...
Kram s tabakem! Kde jinde uz, kdyz ne tady!!! Vlezu dovnitr, usmivam se, starec vola syna, syn skoroduchodoveho veku umi anglicky, syn mi rozumi, karamba!!! "Coze to chcete? Tabak do vodni dymky? Slecno! My tady nejsme zavedeny na tureckou kulturu! Ja mam italske citeni, to vite, cely Pelopones. Ja byl ve Florencii a s pritelkyni v Benatkach! My tu Turky nemame radi a vodni dymka, to je typicky turecke! Oni nas tu utlacovali, tech krvavych bitev!!!" Po dvaceti minutach vylezam z kramu opet s holou kapsou, zato bohatsi o znalosti historie nadvlady vsech tech Byzantincu a navic s doporucenim, ze urcite musim navstivit Neapol. Bella. Bellisima!
Kdo se nevzda, zvitezi! Takze nakonec jsem nasla a stastne poridila.
Pozn.: LEVNE!!!

Kdyz vsechno delam na posledni chvili...

Woww, prave jsem se podival na fotky Stepanky.
Jsou uzasne!! Neuveritelne hezke!! Hm.., nekdo se tam ma!
Ja tady makam posledni tyden od obeda do rana na bakalarce, nemam cas ani jit ven, prave kdyz zacina byt hezky i v Oulu ( uz mame zase 15 stupnu a pozor, trava uz zacina zelenat!)
No a cas se nam tu uz krati, nekdy pristi tyden planuju odchod. Jeste nevim kdy.. , ale uz moc casu nezostava ani na premysleni nad datumem :) Pojedu vlakem ( inter rail liskem na 10 dni) az domu. Chci se stavit na par dni ve Stockholmu (mozna Oslo) a v Kodani, podle casu..
Tak mi drzte palce!
Kdyz budu mit vic casu na cestach, tak napisu!

Kempování v horách

Po pečlivé rozvaze na téma "kde přespat, když všude je to zakázáno," rozbili jsme stan přímo u silnice. U silnice, kde nic nejezdí... jenže když už někdo jede kolem... tma, podezřelý stan v cestě. Auto zpomaluje, obhlíží naše auto, odjíždí. Noc.
Světlomety! Zmateně se hrabeme ze stanu. Policejní embargo. Pasporty, kontrola. Rihova Stepanka. Tak co, sakra, máme to sbalit? Nebo pojedem na výslech, nebo bude pokuta? A ze všeho nejvíc mně se chce čůrat a nemůžu jít, protože bych byla podezřelá z pokusu o útěk.
Pak nám pasporty vrátili. Na rozloučenou jeden z příslušníků pravil: "Zmeja! sss-sss-sss!!!" a při tom předváděl pohyby, za které by se hadí žena v cirkuse nemusela stydět. Vyrozuměli jsme, že teda máme dávat pozor na zdejší nástrahy divočiny a spíme dál.
A proč to všechno? No copa jsme mohli tušit, že jsme na atraktivní cestě pro Albánské uprchlíky?!?

Zážitky, jež pro nás financovalo „ESF“

Noc. Přílet. Zabivakovali jsme o něco dále, než co taxikáři močili. Ráno přijíždí letištní šerif. Už chce zanadávat, ale odjíždí zvážit svá slova, aby je mohl přednést s perfektní angličtinou. Přijíždí podruhé „good morning, no camping!“ Vyčerpávající.

Stávka. Ne, z letiště se jinak nedostanete, než taxíkem. Ne, žádná doprava, všechno stojí. Taxi jede. K vypuštění draka nedošlo. Naplnili jsme proto auto z půjčovny počtem lidí 6 ks a dětí 6 ks (batohy) a miminem 1 ks (Tomášova extra batožina). Krásy okolí (užili jen ti, co viděli z okýnka). Vprostřed polí padá blatník. Drnc. Blatník je přejetý. Trčí drát. Automontáž. Izolepa!!! Jedem dál! Móře. Ups vlna. Mokré boty, kalhoty.

Tu dum tu dum tu dum. Aplikujeme pivo. Běh v strmý kopec s batohama na zádech. Prohlídka vesměs zavřené Meteory. V klášteře nasazujem sukně, haleny. Zkratka v trní. Póza s oslíkem. Sprcha v kempu. Nocleh mimo kemp.

„Tak vystupte si!“ Kde to jsme? Sem chceme? Jedem dál. Opravdu jsme tam chtěli!!! Zastavte! Panika! No co, tady v městě taky hezky… Dvě nahé děvy v řece, parta mladých řeků. Vzdor očekávání zálibně očumují nahé muže naší expedice. Zapřádají hovor. Našinci se netváří nadšeně…

„Vy si vozíte zadky a my abychom šlapali sto kilometrů do kopce!“ manželský pár mě a Evu se čtyřmi batohy svezl a cestou podal podrobný výklad o zdejším kraji. Dovolím si prezentovat, co jsme se dozvěděly: „Huhly huhly huhly. Huhly. Huhly huhly.“ Potom divocí psi v cestě. Radost nemáme. Do zbrojení! Sucho: kamení a velký klacek. Eva: kamení. Bart: velké pichlavé roští, kamení v kapse. Já: strach. „Vem si Štěpo nožík a bodni!“ Finíto na korbě.

Již nedávno popsaná cesta kaňonem Vikos. Paní o holi a v keckách. Jak píše průvodce, musela cestu vzdát a vrátit se na start. Odhadovaná doba pochodu 6 hodin. S krosnama na zádech 10. Padající kamení, medvědí trus, říční koryto, déšť, zima, hlad, vyčerpání. Slavnostní polévka na večeři!!!

Stopem hopem. Muži v deseti minutách stíhají píchnout kolo, nasadit rezervu, vypít piva, serpentiny stokilometrovou rychlostí, pět euro na balík. A ten když pošleme, tak nás hodí v tom prťavym dvoudvéřáku až na bus…

V Delfi fičí vítr, ale drak stále zabalen v útrobách bagáže. Sem tam prší, zima. Aplikujeme během celého dne několik čajů. V kempu, kde jsme skoro jedinými návštěvníky, je neoblafneme a platíme za pobyt. Hlavně ta sprcha!!!

Athénský trh a nějaká ta zelenina zdarma. Bloudění s cílem klášter UNESCO Dafni. Tak tady, vážení, ESF fondy zklamaly a za 6 let nedostavěly, co my teď chtěli vidět.

Několik mnoho Gyrosů, několik památek a řecký Robbie Williams.

A to celé za neuvěřitelnou miliardu miliard EUR!!!

Přesto jsme tam šli!

„I přes velkou návštěvnost kaňonu Vikos a pravidelnou údržbu stezek a značení nutno říci, že přechod kaňonem není žádná procházka růžovým libosadem a klidně se vám může stát, že zabloudíte nebo ještě něco horšího. V dubnu a na začátku května je kvůli tajícímu sněhu cesta z Monodendri neschůdná a při bouřce jsou části kaňonu pokryty změtí páchnoucího bahna, vyvrácených stromů a suti.

Ani v tom nejvhodnějším období není radno vyrazit jen v keckách a s jednou petlahví vody, jak se o to mnozí pokoušejí. Na cestu budete potřebovat pevné vysoké boty a nepropustnou lahev na vodu, a také pořádnou hůl na odhánění hadů, psů a drzého dobytka, která přijde vhod i jako opora na svazích pokrytých sutí. Také se tu čím dál častěji objevují medvědi a není vzácným jevem narazit na jejich stopy, či dokonce spatřit některého jedince, zvláště v okolí vesnic Kipi a Papingo. Většinou jsou ale plaší (pokud to nejsou medvědice s mladým) a před lidmi prchají.

V roce 1995 zde bylo v rámci programu Life Evropské unie označeno asi 30 stezek „Z“ v západní a centrální Zagorii, ovšem uvedená doba pochodu na značkách ne vždy odpovídá skutečnosti. Značky jsou často poničené lovci a jinými „zájmovými skupinami“, takže se na ně nelze úplně spoléhat, a stezky se neudržují a někde už nejsou ani znát. Pokud přeci jen chcete jít po některé z těchto stezek, vyplatí se investovat do mačety na větve, která se dá koupit za pár eur v nějaké prodejně se zahradnickými potřebami. Pomůže vám se dostat přes pichlavé porosty ostružin, hlodaše a janovce, kterými jsou málo používané cesty zarostlé.

….v každém případě se musíte dostatečně zásobit jídlem a pitím nejméně na dva dny. Ve vesnicích většinou nejsou žádné obchody, a pokud ano, jejich zásoby jsou značně omezené a dostanete tu nanejvýš krabicový džus, vajíčka a sardinky. Vzhledem k úbytku obyvatelstva jezdí po většině vesnic autobus jen několikrát týdně, takže buď sem budete muset dojet taxíkem, nebo se pořádně nachodíte ještě před túrou. A v neposlední řadě vězte, že v případě problémů se těžko dočkáte nějaké pomoci. Horská služba tu v podstatě neexistuje, a protože s tradičním pastevectvím je konec, nepotkáte na horských lučinách ani toho ovčáka, který byl vždy záchranou a mohl poskytnout základní jídlo a přístřeší.“

Převzato z turistického průvodce ROUGH GUIDES.

Níže podepsaní, kteří absolvovali výpravu, potvrzují, že vše výše uvedeno je pravdivé. Bez výjimky!!!

Fotky dodáme!

Štěpanna, BART! a Eva se Suchem

Exklusivně! Erasmus v nebezpečí!

Protože si dům Erasmus studentů v Patrasu nedávno vyhlédla skupinka chuligánů z okolí, žačali zde doposud dobře usazení studenti žít ve strachu a hrůze z dalších činů a jejich následků. O útočnících jsou známy jen kusé informace. Především to, že je jich hodně, jsou všech věkových kategorií, napříč politickým spektrem a dokázáno je i, že bývají ozbrojeni lehkými poloautomatickými zbraněmi, které, jak pronesli při jedné z konfrontací, neváhají použít.
Poprvé se útočníci dostavili v počtu asi pěti osob v noci z jednoho dne na druhý přitom, co probíhala garden patry (grilovačka) a vyžadovali se Robbinova(24) párku. Chtěli mu jej prostě sníst, ale jelikož je Robbin muž na svém místě, svůj párek nedal, a ještě chuligány orálně odeslal směrem k domovu. Těm se to, jak poznamenali očití svědkové, nelíbilo a remcali. Druhý den se chuligáni vrátili a hledali Robbina po budově. Dožadovali se lynče, ale jelikož místní doposud dobře usazení studenti mužského pohlaví zainteresovaní ve fotbalu právě vyjížděli na utkání, nechtělo se chuligánům konfrontovat se statnými hochy z Čech a Rakous. Zde musíme podotknout, že jeden z chuligánů je dobře stavěný, a pokud nepůjde bručet, hodil by se na americkou bojovou šou. Pro další dny se situace zdála býti uklidněna a chuligáni se pozvolna vytráceli z myslí, Robbin je z té své vytratil patřičnou dávkou Heinekkenu.
První opravdový trestný zločin byl spáchán skupinou chuligánů před dvěma týdny. Bylo krásné počasí, ptáci cvrdlikali a italka Daniela(22) si právě přemáchla oděv. Protože bylo opravdu krásně, rozhodla se vysušit oděv venku, před domem, na slunci, proto, aby se jím mohla opět brzy pyšnit mezi lidmi. Mezitím co tak bylo činěno, odskotačila Daniela z neznámých důvodů do budovy, můžeme se jen domnívat, že šla na záchod. Po návratu k sušáku se však zhrozila, "můj oděv byl zcizen!", zvolala. A opravdu, bylo tomu tak. Pět z jejích nejlepších mikin věhlasných snowboardových značek a jedny dámské kalhoty, s jejichž nošením ale určitě nebude mít problém ani žádný hoch, na sušáku chybělo. Celková škoda byla vyčíslena na 500 eurojednotek. Díky této události se Daniela seznámila s pohledným policajtem, který sice dlouho nic neřešil a nakonec přestal případ řešit úplně, Danielu si však vzal za ženu a žili spolu šťastně až do rozvodu. Odcizené oděvy byly jestě jednou spatřeny studijním investigativním týmem, jejich nositel byl sledován a bylo vypátráno jeho bydliště, které bylo překvapivě velmi blízko místu činu. Pachatel se nezdráhal ukazovat se v lupu na téže ulici. Po diskusi nicméně byly zamítnuty návrhy na okamžitý protiútok i jakoukoliv agresi ze strany poškozených, a domobrana tudíž pozastavila výrobu molotovova koktejlu.
Poslední a nejstrašnější událost se odehrála předešlého večera. Zatímco finská děvčata naslouchala rozhlasovému přenosu komentáře utkání Místrovství světa v ledním hokeji Slovensko x Finsko, vkradli se pachatelé otevřeným oknem do jejich pokoje a zcizili z něj mnoho mobilních telefonů značky Nokia, peněženku s penězi a různými doklady, fotoaparát a jiné cennosti. Po zjištění krádeže byla změna nálady děvčat přímo fatální, poněvadž Finsko právě vedlo 2:1. Okamžitě vyběhlo několik pozůstalých a hnali se za pachateli, jenže ti již byli doma, hypoteticky o dva bloky dál. Děvčatům byly pro tuto chvíli poskytnuty mobilní telefony Sony Ericsson, na které si obě velmi stěžovaly finsky. Pomoc poskytla také Gina(36), kterážto ač řekyně, studuje v Itálii, protože se nedostala, a v Řecku je na Erasmu. Zavolala na policejní sbor a už za hodinu dorazili kriminalisté. Hezky voněli, na všechno se zeptali, řekli co a jak s tím a s tím, že na tom zítra určitě začnou dělat, odjeli. Je velmi pravděpodobné, že studenstský dům konečně dostane ochranku, o kterou si ubytovaní vroucně žádali a vznikne tak mnoho dalším, vztahů a známostí.