Otřesné a zničující

Začalo to včera asi v jedenáct, vlastně mnohem dříve, v podstatě před dvaadvaceti lety, ale není čas to všechno popisovat. Většina lidí, co si to bude moci přečíst, měla stejně v tu chvíli o hodinu více, takže to stejně nemá žádný smysl, říkat kolik přesně bylo, prostě se to stalo. Jak to pociťuji, už to odeznívá, takže celá tahle hrozivá situace nebude mít, doufám, trvalých následků. Vlastně bych ani nevěděl, co se stalo, kdyby mi to ostatní neřekli. Vůbec bych neměl o čem psát, jako bych to vlastně vůbec nezažil. Ale já to zažil, svědčí o tom kontura mé hlavy. Byl to vážně nepředstavitelně rychlý sled situací a přírodních vlivů.
Takže když jsem tedy včera večer zamířil na toaletu, abych odevzdal nepotřebné, země se otřásla. Stál jsem tam a nevěřil vlastním proprioceptorům. Ani obraz mi nedával zcela relevantní informaci. Usoudil jsem, že se děje zemětřesení. A bylo tomu opravdu tak. Poprvé v životě jsem zažil něco takového. Bylo to jako být opilý a přitom hledět do akvária. Neuvěřitelně mi to změnilo náladu, byl jsem absolutně v rozpacích. Ten den jsem dělal na bakalářském projektu a měl jsem za sebou ..... kus práce, takže jsem si řekl, že by to mohlo stačit, že už jsem udělal dost a navíc ta nová nálada.
Když má některý z Erasmus studentů narozeniny, tak se koná narozeninová párty. K jedné takové se schylovalo a ostlavencem byl rakušák Davide (opravdu se jmenuje takto, Oslovujeme, voláme...). Většinou se to dělá tak, že ti největší aktivisté zajedou do Makra, kde nakoupí alkoholické nápoje na jednu párty + brčka + dárky + pytlíky na led + kelímky + mátu + ostatní. To se po několika dnech vyúčtuje a na dveřích našeho obydlí se objeví seznam alkoholiků a částka, kterou jsou tito nuceni uhradit následně zmíněnému. Znamená to tedy rovnost a bratrství. Pokusil jsem se tohoto systému včera zneužít a zjistil jsem, že má ochranu před takovým kverulantstvím. Po úvaze a domluvě jsem se rozhodl absolutně "zrakvit". Tak jsem do sebe kopal různé fermentované alkoholické nápoje v rychlém sledu, načež jsem se velmi opil a vrávoral jsem. V jednu chvíli jsem upadl, a to tak nešťastně, že jsem si přivodil poranění hlavy a taky jsem si zakrvácel kalhoty. Byl jsem převezen na místní ambulanci přivolanou sanitkou a v nemocnici jsem strávil krásné chvíle na vypolstrovaném lůžku. Mluvili se mnou mladí doktoři a kázali mi.
Před polednem dnešního dne jsem byl propuštěn. Bez bundy, kterou jsem se marně snažil se sestrou najít, a prohledali jsme při hledání snad půlku nemocnice(byla doma v bezpečí) a bez jediného centu na jízdenku. Jen tak v tričku(to koukáte co, obzvlášť vy ve Finsku) jsem přešel kus města a dostal se domů. Po cestě jsem objevil prodejnu, ve které měli provazy. Musím se tam brzy vydat a zakoupit tak třicet deka. Provaz mi totiž umožní dostat se na střechu našeho domečku, kde, předpokládám, je moc hezky, obzvláště svítí-li slunce. Není možné dostat se na střechu vnitřkem budovy, protože cestu brání mříž. Myslím také, že by se na střeše mohla konat jedna z dalších párty. Možná si přesunu narozeniny.