Příliš dobrý den

V reakci nutno uvést, že jsme došli k periodě až příliš dobrých dní. To jsou dny tak dobré, až je vám opravdu špatně. Tři týdny neprší, tráva žloutne. Slunce žahne, mraky nejsou. Teplota vystupuje, zásadně však neklesá. Vítr neduje. Vsedě se potíte. Vstoje se motá hlava. Odborník na pití 3 litrů tekutin denně by měl radost, vypijete aspoň 6. Nejíte. Všichni vaši souputníci jsou rudí (omylem pobyli venku déle, melanom nemelanom). Válčíte s možností večer mít to okno dokořán a tím pádem o tři stupně větší chlad v pokoji v noci než ve dne ale zároveň s komáry u ucha. Nespíte. Zaručený pomocník alkohol nezabírá. Až v pět ráno na dvě hodiny spánku vás to zmůže. Přes den nic neuděláte. Minimalizujete pohyb. Začínáte si myslet: nejsem jižní typ.

TAK DOST UŽ!!! PUSŤTE NÁS DOMŮ!!!

Protoze je to levny...

...tak jsem byla poverena zakoupit neco malo tabaku do vodni dymky. Pravda, tady v Patrasu jsem nemela moc napadu, kam pro nej jit, nebot se zda, ze obecne ve zdejsich koncinach koureni dymek (nedejboze piti caje) neni nijak "in". V Athenach nam tabak do vodnice prodaval v zaprasenym pytliku a s podivnou cenovkou jakysi uprchlik-obchodnik, rozhodla jsem teda v Patrasu vyhledat podobneho. Lec ukazuje se, ze zdejsi muzi blizkeho vzhledu prodavaji jen ovoce a zeleninu, pripadne "kupteee rybuuu" anebo cetky "vse za euro"...
I prochazim teda mestem dal a MAM TO!!! Vlezu dovnitr, nejaka liba vune vonne tycky me uderi do nosu, uspech skorozarucen. Az na maly detajl...sakra, vsude kolem ikony svatych, frantisky a misy na svecenou vodu. Tak tak chvili koukam, co bych, nicmene na tabak se toho mnicha, co se mi snazi prodat svaty kus nejake relikvie (klidne by to mohl byt i svaty gral), ani neodvazim zeptat...
Jeste jsem zkusila vsadit na vetesnictvi, ale opet, marno marno.
Valim mestem dal a hle ho v ceste: ethnic shop. Tamni prodavacka je fajn, ale nerozumime si ani slovo. Prodava vodni dymky, tak na ne ukazuju, vysvetluju mezinarodni slovo TOBBACCO a marne. Chtela mi prodat cistici stetku. Pak pochopila a rekla: "nevedem". Fajn, jedeme dal...
Kram s tabakem! Kde jinde uz, kdyz ne tady!!! Vlezu dovnitr, usmivam se, starec vola syna, syn skoroduchodoveho veku umi anglicky, syn mi rozumi, karamba!!! "Coze to chcete? Tabak do vodni dymky? Slecno! My tady nejsme zavedeny na tureckou kulturu! Ja mam italske citeni, to vite, cely Pelopones. Ja byl ve Florencii a s pritelkyni v Benatkach! My tu Turky nemame radi a vodni dymka, to je typicky turecke! Oni nas tu utlacovali, tech krvavych bitev!!!" Po dvaceti minutach vylezam z kramu opet s holou kapsou, zato bohatsi o znalosti historie nadvlady vsech tech Byzantincu a navic s doporucenim, ze urcite musim navstivit Neapol. Bella. Bellisima!
Kdo se nevzda, zvitezi! Takze nakonec jsem nasla a stastne poridila.
Pozn.: LEVNE!!!

Kdyz vsechno delam na posledni chvili...

Woww, prave jsem se podival na fotky Stepanky.
Jsou uzasne!! Neuveritelne hezke!! Hm.., nekdo se tam ma!
Ja tady makam posledni tyden od obeda do rana na bakalarce, nemam cas ani jit ven, prave kdyz zacina byt hezky i v Oulu ( uz mame zase 15 stupnu a pozor, trava uz zacina zelenat!)
No a cas se nam tu uz krati, nekdy pristi tyden planuju odchod. Jeste nevim kdy.. , ale uz moc casu nezostava ani na premysleni nad datumem :) Pojedu vlakem ( inter rail liskem na 10 dni) az domu. Chci se stavit na par dni ve Stockholmu (mozna Oslo) a v Kodani, podle casu..
Tak mi drzte palce!
Kdyz budu mit vic casu na cestach, tak napisu!

Kempování v horách

Po pečlivé rozvaze na téma "kde přespat, když všude je to zakázáno," rozbili jsme stan přímo u silnice. U silnice, kde nic nejezdí... jenže když už někdo jede kolem... tma, podezřelý stan v cestě. Auto zpomaluje, obhlíží naše auto, odjíždí. Noc.
Světlomety! Zmateně se hrabeme ze stanu. Policejní embargo. Pasporty, kontrola. Rihova Stepanka. Tak co, sakra, máme to sbalit? Nebo pojedem na výslech, nebo bude pokuta? A ze všeho nejvíc mně se chce čůrat a nemůžu jít, protože bych byla podezřelá z pokusu o útěk.
Pak nám pasporty vrátili. Na rozloučenou jeden z příslušníků pravil: "Zmeja! sss-sss-sss!!!" a při tom předváděl pohyby, za které by se hadí žena v cirkuse nemusela stydět. Vyrozuměli jsme, že teda máme dávat pozor na zdejší nástrahy divočiny a spíme dál.
A proč to všechno? No copa jsme mohli tušit, že jsme na atraktivní cestě pro Albánské uprchlíky?!?

Zážitky, jež pro nás financovalo „ESF“

Noc. Přílet. Zabivakovali jsme o něco dále, než co taxikáři močili. Ráno přijíždí letištní šerif. Už chce zanadávat, ale odjíždí zvážit svá slova, aby je mohl přednést s perfektní angličtinou. Přijíždí podruhé „good morning, no camping!“ Vyčerpávající.

Stávka. Ne, z letiště se jinak nedostanete, než taxíkem. Ne, žádná doprava, všechno stojí. Taxi jede. K vypuštění draka nedošlo. Naplnili jsme proto auto z půjčovny počtem lidí 6 ks a dětí 6 ks (batohy) a miminem 1 ks (Tomášova extra batožina). Krásy okolí (užili jen ti, co viděli z okýnka). Vprostřed polí padá blatník. Drnc. Blatník je přejetý. Trčí drát. Automontáž. Izolepa!!! Jedem dál! Móře. Ups vlna. Mokré boty, kalhoty.

Tu dum tu dum tu dum. Aplikujeme pivo. Běh v strmý kopec s batohama na zádech. Prohlídka vesměs zavřené Meteory. V klášteře nasazujem sukně, haleny. Zkratka v trní. Póza s oslíkem. Sprcha v kempu. Nocleh mimo kemp.

„Tak vystupte si!“ Kde to jsme? Sem chceme? Jedem dál. Opravdu jsme tam chtěli!!! Zastavte! Panika! No co, tady v městě taky hezky… Dvě nahé děvy v řece, parta mladých řeků. Vzdor očekávání zálibně očumují nahé muže naší expedice. Zapřádají hovor. Našinci se netváří nadšeně…

„Vy si vozíte zadky a my abychom šlapali sto kilometrů do kopce!“ manželský pár mě a Evu se čtyřmi batohy svezl a cestou podal podrobný výklad o zdejším kraji. Dovolím si prezentovat, co jsme se dozvěděly: „Huhly huhly huhly. Huhly. Huhly huhly.“ Potom divocí psi v cestě. Radost nemáme. Do zbrojení! Sucho: kamení a velký klacek. Eva: kamení. Bart: velké pichlavé roští, kamení v kapse. Já: strach. „Vem si Štěpo nožík a bodni!“ Finíto na korbě.

Již nedávno popsaná cesta kaňonem Vikos. Paní o holi a v keckách. Jak píše průvodce, musela cestu vzdát a vrátit se na start. Odhadovaná doba pochodu 6 hodin. S krosnama na zádech 10. Padající kamení, medvědí trus, říční koryto, déšť, zima, hlad, vyčerpání. Slavnostní polévka na večeři!!!

Stopem hopem. Muži v deseti minutách stíhají píchnout kolo, nasadit rezervu, vypít piva, serpentiny stokilometrovou rychlostí, pět euro na balík. A ten když pošleme, tak nás hodí v tom prťavym dvoudvéřáku až na bus…

V Delfi fičí vítr, ale drak stále zabalen v útrobách bagáže. Sem tam prší, zima. Aplikujeme během celého dne několik čajů. V kempu, kde jsme skoro jedinými návštěvníky, je neoblafneme a platíme za pobyt. Hlavně ta sprcha!!!

Athénský trh a nějaká ta zelenina zdarma. Bloudění s cílem klášter UNESCO Dafni. Tak tady, vážení, ESF fondy zklamaly a za 6 let nedostavěly, co my teď chtěli vidět.

Několik mnoho Gyrosů, několik památek a řecký Robbie Williams.

A to celé za neuvěřitelnou miliardu miliard EUR!!!